Lepotvorná děvčata
Na luze Vltavském
Lásku, žel a udatnost
Pěly svým jonákům:
Aj, pšeničko zelená!
Vy bohaté luka!
Což vy plakat budete,
Až milí odejdou.
Odejdou, ach, odejdou
Na krvavé seče;
Již si vrance chystají,
Chystají si meče.
I ty, vánku, povzdycháš,
I Vltava modrá,
I ty lípy vysoké
Smutny pro jonáky.
Pláčemeť již, milenky!
Než, že nedokvetem;
Zatlapou nás cizinci
Od západní strany.
A já, dívky povzdychám,
Že mi není síla,
Rozprášilbych cizince,
Jako plévy prázdné.
Ach, jak nemám vzdychati?
Davy cizích koní
Přijdou a mne vyhltí,
A vyhubí družky.
My želíme nad sebou,
Že nám dané stíny
Pro cizince ukrutné,
A že nás vypálí.
Aj, vy luka neplačte,
Ni mladá pšeničko!
Vždyť pak čeští jonáci
Zbijí nepřítele.
I ty, vánku, nevzdychej,
Jim danátě síla;
Za to věj jim chlazení,
Ať nezemdlí parnem.
Co se bojíš, Vltavo?
Co se bojí družky?
Vždyť tam naši vranci jdou,
Zaženou těch koní.
K vám zaženou, byste je
Samy pohltily;
Kteří zhoubu hrozí vám,
Zhltíte, ztopíte!
Tedy, lípy vysoké,
Želeti přestaňte,
A metejte věnce tam
Na praporce naše.