V kouzedlné spanilosti
Modré tvoje oko plyne;
Když však ale v útrpnosti
K hořkému se trudu vine,
Není oko smrtelnosti.
Krev a mléko tvé jsou tvaře,
V jejích čistu žádná vada;
Když však pojde studu záře
Je, tu božská v ních jest vnada,
Krašší nad vše kvítí v jaře.
Poupě růžového rdění
Převýšují tvoji rtové:
Tisknouli však políbení,
Nápoj číše nektarové
Bohům lahodný tak není.
Ruka z mládí spanilého
Jaktě pěkně vytvořena:
Má však cosi zkouzleného,
Po harfě když rozhorlena
Zvuku tvoří opojného.
Ňádra v bělu obalené
V plnosti se čisté klenou:
Srdce tvé však nezkalené
Vážnější se šlechtí cenou,
Láskou věrnou nadařené.