Když mne svaté přátelství
Růží rajskou věncuje:
Tu ať harfka má se stkví,
Přítele ať slavuje! –
Co chce sudí v spolku míti?
Chtělas harfko jemu zníti?
Když mne láska, nevinnost,
Ve svém lůně kolíbá:
Opěj, harfko, blaženost,
V níž mne Lenka ulíbá.
Co chceš sudí? jsi ty Lenka?
Jsi ty moje milostenka?
Když se s milou prostností
Srdce moje těšívá,
Ano dražších radostí
V stříbře, v zlatě nemívá:
Ať se sudí trpce směje,
Jenom jí má harfka pěje.
Ladnému jen děvčeti
Když mé pění lahodí,
Žertovnému milčeti
Jen když radost vyvodí:
Co mi po přísném jest sudí?
Ať se vrtochami – ztrudí! –