Uskočila veveřinka, Chytila se holubinka, Ach nešťastná holubinka! Pode mlejnem u Vltavy,
Pod vrbami zelenými, Prala dcerka mlynářova Šáteček svůj červeňounký. Dcerka lepá, černooká,
V sedmnáctém květnu prala, Roztomilá holubinka, Šáteček svůj červeňounký. Nade mlejnem u Vltavy
V jedlovině temnostinné Lapal Amor veveřinku. Veveřinku chytřebystrou Lapit maje – padl Amor
Nade mlejnem do Vltavy. Vlnky jemné skolíbaly Pacholátko k černooké Lepé dcerce mlynářově;
Vlnky jí ho vkolíbaly V šáteček ten červeňounký. Povídá se, že ne Amor, Že prý jeden mysliveček,
Mysliveček zeleňounký, Louzen šátkem červeňounkým Přišel k dívce po Vltavě. Mně však věřte, byl to Amor.
Vlnky jí ho vkolíbaly V šáteček ten červeňounký. Litovala, ulíbala, V bílých rukou ujímala,
K srdci tiskla planoucímu Anjelské to nemluvňátko. A hle! než je pokochala, Zrádným smíchem uletělo!
A hle! dítě promluvilo: „Uskočila veveřinka, Chytila se holubinka!“ Dcerka lepá, černooká
Želí toho anjelíčka, Ach nešťastná holubinka! Pode mlejnem, v jedlovině, Nade mlejnem, pod vrbami
Hledá, hledá, darmo hledá! Ach nešťastná holubinka! Jednou unavena zdřímla Pode mlejnem, pod vrbami;
Krásně měsíček vycházel, Z těžkých snů se vyrazila – A hle! spatří vedlé sebe – Rozmilého anjelíčka.
Litovala – nelíbala – Aniž v rukou ujímala – Aniž k srdci přitiskala Anjelské to nemluvňátko.
A hle! než je oplakala – Prvního kde pochytila, Tam je vlnám poručila. Pode mlejnem, nade mlejnem,
Pod vrbami, v jedlovině Pláče, pláče, darmo pláče! Jednou pláčem unavena, Pode mlejnem, pod vrbami,
Smutně měsíček vycházel, Tam co první pochytila, Tam kde druhé opustila – Tam se vlnám poručila.
Cookies on Poetry Cove