Bezbožníků zlostných zanechejme;
nechť je, když své dovršili viny,
vlastní strašné pohubí zříceniny,
ať se jako plívy rozvějí:
k Hospodinu lásku věčnou mějme!
Jemu obět srdcí vděčných vzdejme,
Bůh buď stálou naší nadějí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.