Nad horami červánky již plály,
A já vítal noci na hradě,
V mechatých se rumích usadě;
Tamť si bytu bolesti mé přály.
Kde ty rudopevné věže stály,
Dědové kde dléli na radě,
Na sedání v skalné ohradě,
S pavlačí kde rekům věnce vláli –
Okem bolesti se vylily!
Plna shodí s sebe oblak černý,
Z hrobů temný zahlaholí hlas:
„Synu vlasti! jsili matce věrný,
Slzy potěchy ti zasily,
Pěkný tobě rozekvete čas.“