Zdroje písní mých nic nezahluší:
Bůh sám u kolébky jejich stál,
duhu krásy rozepial v mé duši,
písní jak hvězd v nitro nasypal,
v jejich slokách tepny země buší,
tvůrčí radost, tvůrčí ples i žal –
Čistý souzvuk jejich neporuší
kamení déšť ani pomluv kal:
tryskají a perlí ve života hluši.
Smrt jen zasype mých písní zdroje,
přetne zlatou šňůru s perlami:
v kraj se rozlétnou jak včelek roje,
jak paprsky jitřní horami,
vletí za dívkami do pokoje,
k hochům pod vonnými lipami,
na rty žnečkám za letního znoje –
Svými žaly, plesy, touhami
žít v nich stále bude srdce moje.