Zajíčkové, chasníci dva malí,
v polní brázdě pod hrudami spali.
Polem fena přeběhla jak střela,
úzkost zajíčků dvou neviděla.
V běhu hříbě div nešláplo na ně,
z blízkých lesů přiletěly káně.
Zajíčkové chví se pod hrudami:
„Máma odběhla kams, jsme tak sami.
Mysliveček zastřelil nám tátu,
chraň nás, Bože, káních od pařátů.“
V tom pasačka, prozřetelnost sama,
jde sem s kozou, tleská ručinkama.
Káně hněvně do výše se zvedly.
„Krá-krá,“ kráčou, „jedly bychom, jedly!“
Krákajíce letí v modrou dáli,
oddechli si zajíčkové malí.