Dneska nebem mraky chodí
jako černá cikáňata,
na čele jim vojevodí
černá máma, černý táta.
Radosť je se dívať na ně,
jak se o slunéčko perou,
jako divé černé káně
o husičku zlatoperou.
Pěkná je to podívaná,
jak se slunci na šíj věší
jako veverky když z rána
sesypou se na ořeší.
A kol smíchu je a křiku
na návsi jak o veselce,
jak když kuna ve kurníku
plaší, škrtí slípky selce.
Slunce – chudák – chví se celé
jako jehně v orlím spáru,
jako děvče uzardělé
před pohledem vilných žárů.
Strach a hrůza málo platna:
starý cikán nůž již brousí
a cikánka žena statná
krk mu jako kachně rdousí.
Slunéčko se darmo brání –
Radují se cikáňata,
že dnes na stůl ku snídaní
dostane se kachna zlatá. –