Ach což píseň moje málo platí
jako z jara kvítek na souvrati:
nikdo nehledá ho, nevšímá si,
vždyť je tolik vůkol jiné krásy,
nikdo s láskou k rtům ho nepozvedne,
ani slzy neuroní jedné,
když v prach nelitostně šlapán bývá –
a přec vůni v kalíšku svém skrývá,
kapkou rosy chladivé se třpytí
a chce srdce lidské oblažiti.
Ach což píseň moje málo platí
jako z jara kvítek na souvrati!