Skip to content
1855–1934

XIII. Rád se nořím v jasné oko,

Josef Kalus

Rád se nořím v jasné oko, v jeho snivé hlubiny, jen když se v něm radost zračí, závist tklivé neviny.

Ale očí v stálém pláči žádných viděť nemohu, byť i kryly pod řasami celou hvězdnou oblohou.

Veselosť jen, jaré smíchy, slunce zář mne přiláká, ale nikdy chmurné nebe, ani deštná oblaka!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.