Vrány kráčou: „Hloupý vole,
v práci pořád jsi jak v kole.
Od rány do noci šeré:
kde se jen tvá síla bere?
Taháš pluhy, vláčíš brány
a zač?“ rozkřikly se vrány.
„A zač? Pověz, hloupý vole!
Za tu trošku slámy s pole?
Za té pozadiny trochu?
Krá, krá! Pověz, starý kmochu!“
Vůl však nepozvednuv hlavy,
oře klidně, bez únavy.
„Krá, krá!“ vrány kráčou luhem,
„hloupý vole, uhoď pluhem.
Na skalisku rozbij brány!
Viz, jsme volny, nespoutány!“
Vůl však skřeků vraních nedbá,
ví, z brázd těch že vzejde setba,
zlatá setba z role chudé,
hojnost chleba v chatkách bude.