V lesním zátiší
kvete violka,
kráčí okolo
starý Homolka.
Honem ukryje
líčko do trávy,
by jí neviděl,
dědek belhavý.
Kráčí okolo
mladý Homolka,
vypne hlavičku
vonná violka.
V slunci rozloží
něhyplný květ:
„Hezký šohájku,
pojď si přivonět!
Pojď si přivonět!
pojď mne zulíbat:
budeš do smrti
na mne vzpomínat.“