Po blankytné nivě
rejdí dovádivě,
honí se a jásá
mráčků bujná chasa.
K babičce jak děti
slunci v náruč letí
a to zlaté pásky
tká jim v bledé vlásky.
Jak labutě v šiku
spějí ku rybníku,
aby v jeho jasu
shlídly svoji krásu.
Pak si zasvévolí
ovečky jak v poli,
jak tlum divých koní,
když je beťár honí.
Neb se v chumáč tísní
jako pěvci k písni,
jak zvědavé babky
při počátku hádky.
Večer pokraj lesa
mnohý znaven klesá,
nebo na mýtině
usne, růže v klíně. –