Tichem samoty když bývám obklíčený,
když mne opustili přátelé i ženy,
Múza usmívavá přisedá mi k boku,
něhu v obličeji, úsměv v modrém oku,
ke mně přitulena za ruku mne brává,
celuje mne, s mými šedinami hrává.
„Stár jsem již, stár!“ zalkám. – „I tak jsi mi milý:
spěchám k tobě, když tě všichni opustili.“
„Sláb jsem již a chorý!“ – „Podepru tě v chůzi.“
„Smrt se blíží...“ – „Pozbavím tě její hrůzy:
píseň má tě v spánek sladký ukolíbá...“
Usínám jí v loktech, jak mne na rty líbá.