Jsem to věru velkým pánem,
neporoučím srdci ani,
ve dne v noci se mi toulá,
u ní dlí mi bez ustání. –
U ní myšlenky mé všecky
jako včelky v jarním kvítí;
ba už věru se mi stýská,
zle ach mládencem je býti.
Stokrát lepší ženatému:
vine žínku k srdci svému;
mládenec však bez ustání
má své srdce na toulání!