Chaty naše, jak jste hezké,
malé, prosté, ryze české!
Není na vás cizích tahů,
vítáte mne k svému prahu
bez zámků a bez závory,
jak ty kolem lesy, hory;
může vejít, kdo chce koli,
uctíte ho chlebem, solí,
uhostíte pohádkami,
že se nerad loučí s vámi.
Chaty naše milé, hezké,
buďte vždy tak ryze české!