V přístavě.

V přístavě leží ohromné lodi s nákladem těžkým, vyčkávajíce,

až ztichne moře, by mohly letět s příhodným větrem po mořské pláni

do krajů cizích. Jakoby schválně moře se bouří každý den znova –

peřeje rostou jak dračí tlamy, kypí a pění, jakoby bílé

cenily zuby na svoji oběť. Již několikrát zkoušely lodi

vyplouti v moře: vlnami byly zahnány zpátky, div nerozbily

na skalním tesu kovovou přídu v žalostné trosky. Tak bujné mládí

s nákladem vzácným tužeb a plánů netrpělivě vyčkává doby,

až půjde v zápas za ideály, za zlaté vidy lidského štěstí. –