Hory drahé! v jasu ztopené,
dubovými lesy věnčené,
často snivě zrak můj po vás těká...
Hle, můj národ v síle zlomené
posud marně pomoc vaši čeká,
by si dobyl slávy ztracené.
V kruhu stojíte jak rytíři
v skalné přilbici a krunýři –
nuže, hněte údy mohutnými!
Či krev v žilách vašich nevíří?
Dumáte pod stany blankytnými
s chmurou na čele – jen za vzor malíři?
S mohutné vám plece, ramene
visí štíty, hroty kamenné;
nuže v pochod! tam kde západ rudý
svléká roucho krví zbrocené...
Svými skalnými jej zdrťte údy,
dobuďte nám slávy ztracené!