Na dverečkách u Pajurka
místo zámku visí šnůrka,
Jan, potáhna za ni trochu
vstoupí, slyší: „Vítej, hochu!“
„Též tě vítám, Verunko má!
Slyším, žes prý sama doma?“
„Jsem, tatíček k lesu jeli
a maměnka plejí v zelí.
Já vyšívám na šátečku.
Sedni, synku, na lavečku,
a co nového je, pověz!“
„Dožali jsme právě oves.“
„My jsme ani nezačali:
ještě máme nedozrálý –
Co víc?“ – Ochromla nám kráva
a teď málo mléka dává.“
„U nás ochromla též loni.“
„Cosi pěkného tu voní!“ –
„Nepoznáváš?“ – „Rozmarina!“
„Slyšels už: Tkáč žení syna.“
„Mně se taky ženit třeba:
dostatek je u nás chleba –
Zda by mi tě vaši dali?“
„Naši tebe vždycky chválí.“
„Dostanu kus pole, chatu –“
„Pošli na domluvu tátu:
rodiče ať vyjednají,
jak to míní, co nám dají.“
Na dvorečku u Pajurka
není zámku, visí šňůrka,
Janek zapotáhna za ni
vyšel: „S Bohem!“ – „Na shledání!“