U myslivny lesík blízký,
v lese samé bílé břízky.
Bílé břízky, kaple bílá,
kol ní bloudí lesní víla.
Není to však víla lesní,
po milém tak milá teskní.
Bloudí kol jak plaché ptáče,
lomí rukama a pláče.
Pláče pro panenský vínek
z bílých růží, konvalinek:
„Ach, ty vínku, bílý vínku,
ach, ty synku, zlatý synku.
Co jsme to jen učinili?
Pojď mě těšit, hochu milý!
Pojď mě těšit, málo doufám,
přijď mě těšit nebo zoufám!“