U lesa šum a brum:
vážili čmela!
Ubohým komárům,
pot řinul s čela.
Provazy praskaly,
čmel s vahou klesá,
komáři jásali,
mušek dav plesá.
V tom váhu zachytí
panička sova:
„Budeme vážiti
za týden znova!
By trochu zhubeněl,
v sklep bez odkladu
uvězněn bude čmel,
by užil hladu.
Budem’ ho častovat
samými půsty,
nebude potom snad,
lenoch, tak tlustý!“