Ty naše chaloupky
s housátky, s holoubky,
tulí se pod doubky
blízko sebe,
s lukami polečka,
s lipami hnízdečka,
i naše srdečka:
viď, mé nebe?
Rty moje sletěly
jak motýl v jeteli
s vroucími pocely
na rty tobě,
ve zraku tone zrak,
jak hroužívá se pták
do záře, do oblak
v jitřní době.
Jsouť naše chaloupky
s bílými holoubky
stuleny pod doubky
blízko sebe,
s loukami polečka,
s lipami hnízdečka,
nejblíže srdečka:
viď, mé nebe?!