O což moji snové o moři jsou krásní,
ač je posud znám jen z popisů a básní,
nikdy nepoznal jsem, kterak kouzliť umí,
jenom v snách je vídám, jak se dme a šumí
a jak imponuje v kráse neskonalé
bytosti mé lidské, slabé tak a malé.
Touhy moje k němu jako orli pílí –
o zda je kdy spatřím na krátkou jen chvíli?
Ach je mi tak smutno jako vězni – králi,
přezírať když nesmí zemí svojich dáli,
stejně, stejně velké je to moje hoře,
že jsem neuslyšel dosud zpívať moře,
nezřel, když jak hory vlny v bouři hází –
Moře, moře ještě písni mojí schází,
a pak teprv směle v zápas jíti může
o vavřín a hvězdy a o slávy růže!