Spadly mi rýmy,
stříbrné zvonky,
do hlubin mořských
s příkrého břehu.
Jak vylovit je?
Moře dna nemá,
já nemám sítě,
rybářské loďky.
Ještě jsem slyšel,
že zazvonily
na skalním tesu
jak umíráčkem.
Pak bylo ticho –
hluboké moře
s úsměvem v líci
přede mnou leží.
Jako by dělo:
Když srdce pláče
krvavé slzy,
netřeba zvonků.
Když zápas veden
za statky otců
na život, na smrt:
netřeba zvonků.
Když máti zmírá
řetězy spjata,
břitký meč v hrudi:
netřeba zvonků.
Právo-li vbito
na kříži visí,
násilí vládne:
netřeba zvonků.