Janíček snivý tichou vodou
v kocábce pluje za náhodou.
Myslí si: „Dneska spatřit musím
panenku vodní s vlasem rusým.
Lilie vodní kolem čela
z vln vynoří se uzardělá.
Dlaň vztáhne ke mně usmívavá,
v náruč mi klesne její hlava.
Poplujem spolu mnohou mílí.“ –
Skráň zamyšlenou k vlnám chýlí.
Vír uchvátil loďku u zátoky:
utonul Janek modrooký.