„Rozmilá Haničko,
podej mi jablíčko
s police!“
Jabko mu podala,
nežli se nadála,
zlíbal ji na líce.
„Ustaň hned: stropím křik!“
„Věř, kouzelný je lík
hubička:
okřál jsem velice.“ –
„Raději s police
pojídej jablíčka!“
„Líčka tvá přesladká
nad všechna jablátka
chutnější,
nad trnky smažené,
nad hrozny sušené,
i nad chléb vezdejší.“
„Bůh ti buď pomocen!
Tys těžce nemocen,
Martínku:
léku bys užít měl.“
„Tebou jsem ozdravěl:
zavolej maminku.“
Maměnka vstoupily:
„Synáčku rozmilý,
chceš snad pít?
Či protřást podušku?“
„Za věrnou ženušku
Andulku chci si vzít!“