Mysliveček s Anduličkou
našel hříbek pod jedličkou.
Chce jej zvednout, ona taky:
setkaly se jejich zraky.
Setkaly se jejich ruce,
přivinul ji k ňadrům prudce.
„Nech si hříbek, Anduličko,
jen mi zulíbat dej líčko.“ –
„Jak bych mohla, za polibek
vzít byť třeba zlatý hříbek?
Dnes dáš hříbek do zástavy,
zítra sejmeš věnec s hlavy!“
Hříbek nechala mu v dlani:
prchla z lesa plachou laní.
Utíkala ku domovu –
Myslivec šel s prázdnou z lovu.