„Co, dědoušku milý, pravíš?“
„Že se dneska brzy stmívá.“
„Ne, dědoušku, na obloze
jarní slunko dosud svítí –
A neslyšíš, v modru nebes
skřivánek jak libě zpívá?“
„Neslyším jej.“ – „Necítíš, jak
z luk a zahrad voní kvítí?“
„Nic necítím, vnoučku milý,
opouští mne všechny síly,
všechny schopnosti a vlohy:
cítím, jak jsem přeubohý!“