Zahrála hudba veselá,
Madlenka k tanci běžela.
Sukničku měla růžovou,
košilku jemnou kmentovou.
Jen přišla: byla na uchyt,
do tance vzal ji starý Vít. –
Točila se jak vřetenko.
„Rci, chtěla bys mne, Madlenko?“
„Jste vdovec!“ – „Mám však pole, dům –
Nu, chceš mě?“ – „Vždyť z vás mluví rum.“
„Jen láska!“ – „Milý strýče, dost
těch žertů: budu míti zlost.“
„Řeč má je vážná, žádný šprým.“ –
„Vždyť můžete být dědem mým!“
„Nevadí, děvče, že jsem stár:
zas ty máš sotva dvacet jar.
Dám tobě připsat pole, dům –
Chceš?“ – „Nechci!“ – Přišel o rozum.