Jak jarním vzduchem vlaštovka,
tak rechtorova taktovka
se při mši čile kmitá –
takt dává pádný, důrazný
a pohled jeho výrazný
do kola bleskem lítá.
Jím krotí zbrklé houslisty
a váhavé dva basisty
ku vzletnější hře pruží;
pobádá mladou solistku,
spanilou, vábnou stolístku,
když strach jí hrdlo úží.
Jak peruť vlas mu zavlaje,
když taktovkou svou mávaje
v před prudce hlavu schýlí;
zazní-li hudba bouřlivá,
jak větrem strom se rozkývá –
takt na pomoc všem pílí.
A obě paže rozpřáhá,
když piano je: pomáhá
tak ztišit bouři zvuků –
však po mši vzhlédne vítězně,
a pousmáv se líbezně
všem hudcům tiskne ruku.