Jen chyžky šindelových střech,
zpěv lidu mého, slza, vzdech,
kos řinkot mořem trávy,
pás modrých hor a oblaka
mou duši mění na ptáka,
mé srdce v píseň taví.
Cizina darmo lákavá
mi skvosty svoje podává,
háj palmový, pláň moře –
Vím dobře, v středu těchto kras
niv rodných postrádal bych klas,
řad Beskyd na obzoře.
Ať šťastní spějí v slunný jih –
Já zvyk’ už větrům, rád mám sníh,
bouř milou mi je druží –
Nadarmo krásná cizina
svá křídla před mnou rozpíná
utkaná z perel, růží.
Jen chyžky šindelových střech,
zpěv lidu mého, slza, vzdech,
kos řinkot mořem trávy,
pás modrých hor a oblaka
mou duši mění na ptáka,
mé srdce v píseň taví!