U prostřed oveček
bílého rouna
sedím a poslouchám,
potok jak šplouná,
jak šumí jedloví,
břízy a buky,
jak drozd svůj mísí zpěv
v slavičí tluky.
Pořád jsem na horách
v noci i ve dne;
nade mnou červánek
vzplane i zbledne,
oblaky letí v dál
a měsíc snivý
s hvězdami prochází
blankytné nivy.
Když ráno slunéčko
v plápol se nítí
a ptáci vzlétnou z hnízd,
včeličky z kvítí:
k rtům kladu píšťalu
jakoby maně
a slavím písněmi
dobrotu Páně!