Pinč se stavil pro mopslíka,
že si vyjdou do lesíka.
Vešli v lesy ve hluboké
slídit zvěři po vysoké.
A jak sem tam chodí v lese,
praskot v houští rozlehne se.
Vyřítí se krásná laně,
podívá se hrdě na ně.
Skok – a není po ní slechu,
jak by propadla se v mechu.
Psíci ani nezaštěkli,
tak se chudáčkové lekli.
Až po chvíli přišli k řeči:
„Viděl’s?“ – „Viděl,“ mopslík svědčí.
„Hrozné zvíře, kamaráde!“
Za pinčlem se z lesa krade.
„Hrozné zvíře, milý brachu!“
Pinčlík ohlédl se v strachu.
Pak už nešli do lesíka –
Pinč vysedá u mopslíka.