Už ten pastýř dohalekal,
jenž na milou v lese čekal.
Čekal, čekal, na rozcestí,
kudy měla trávu nésti.
Čekal, čekal, až se tmělo –
V lese cosi zapraštělo:
Suchá haluz pod nohama –
Milá jde, však nejde sama.
K myslivci se vine k boku,
rty tkví na rtech, oko v oku.
Pastýř sotva očím věří:
jak vlk přikrčil se v keři.
Obuškem se ohnal po ní:
klesla, s čela krev se roní.
Šel se udat helekaje:
v žaláři se z viny kaje.