To je žena jako kytka,
tváře růže, oči kvítka,
svižné nohy jako láňka:
je to z Pasek Marijánka.
Nevysoká, silná, zdravá –
Valaška to, věru, pravá,
ruce tlusté jako války
do práce, ne do zahálky.
Či už víte něco o ní?
Nebojí se páry koní;
ať si podkověnkou tlukou,
zastaví je jednou rukou.
Má vám sílu! Svalí muže,
ba i více chlapců zmůže,
tlustou větev v prstech smačká,
v běhu předhoní vám ptáčka.
Dělať umí, co jen chcete:
kácí dříví, šije, plete,
za stavem tká, dřevo rube,
umí práce jemné, hrubé.
Ale dosud svobodná je,
s mužskými si jenom hraje,
z mužů chtěli by ji mnozí,
nechce, radš prý pásať kozy.
Řícť si nedá, je už taká: –
dřív prý měla na vojáka
myšlení, – pad’ v pruské vojně,
naplakala se proň hojně...
Od té doby žije sama.
V celém okolí je známá,
všichni lidé: staří, mladí,
mají Marijánku rádi.