Odvedli mi hocha –
Bože, to byl hoch,
v lásce bez vrtocha,
sloužil mi, kde moh!
Úzký, černý knírek,
štíhlý, trochu bled,
hleděl jako výrek
a dušil se hned.
Kučery měl černé
jako kolomaz,
a srdečko věrné
jako nikdo z vás.
Chůzi jako panna,
jako ocel páž,
klobouk večer, zrána
vždycky na kuráž.
Na mne do okýnka
vždycky mile kýv,
o pouti dal vínka,
perníku a sliv.
Ale, když se zlobil:
oči měl jak plam,
s chasníky se pobil
a tancoval sám.
Odvedli mi hocha –
Bože, to byl hoch,
v lásce bez vrtocha:
vzorem by být moh!