„Nejde to, Janíčku,
ne, ne, ne:
nic naši Haničku
do vdavek, Janíčku,
nežene,
je tuze mladá,
tancuje ráda:
sotva že provdá se,
má děvče po kráse,
v koutečku strádá.“
„Bráníte, pantáto?
Co, co, co?
Mám hojně nažáto,
a nejsem, pantáto,
ledaco:
mám dům, les, lada.
Květ s růže padá
a krása s děvčete:
vdá-li se, rozkvete
jak lipka mladá.“
„Už jsem řek, Janíčku:
ne, ne, ne,
nic naši Haničku,
do vdavek, Janíčku,
nežene –
Jedinou máme,
nějak ji vdáme,
ty se jí nelíbíš:
vem jinou, nechybíš,
my nespěcháme.“