O králi můj, tys otrokem,
ač oděli tě v zlatoháv,
a na trůnu svém vysokém
za podnož na tisíc máš hlav,
vojskem a děly chráněny,
ač hněvu svého plameny
hned hasíš krve potokem –
můj králi, tys přec otrokem!
Pod korunou a v šarlatě
se nikdy štěstí neskrývá,
jen v chuďasově komnatě
od věků slavně trůnívá,
a v plný květ se rozvije;
hle, tam tvůj otrok šťastný je,
přioděn hadry bohatě –
Ty žebrákem jsi v šarlatě!