Bujný jarní větříček
do Haniných tvářiček,
jak jde kolem s nůší,
hází květy s jabloní,
až to kolem zavoní –
Ó, jak jí to sluší!
Větřík zvlnil v poli klas,
zvlnil Hanin bujný vlas,
jak šla kolem s nůší,
bílou vonnou střemchou chvěl,
do vlasů jí střásal běl –
Ó, jak jí to sluší!
Na mne větřík prach jen zdvih
zvonky zbudiv – Hanin smích,
jak jde kolem s nůší:
spěchám žárlivostí jat,
smích s rtů sladkých vylíbat,
jenž jí tolik sluší!