Usedly dvě kamarádky
pod jabloňku do zahrádky,
fěrtoch z krajek, hedvábí,
usedly si do trávy.
Sotva že se posadily,
přišel známý šohaj milý,
za ním v patách jiný hned:
každý ke své milé sed.
Hladili jim kadeř, čela –
Na jabloňce pěnka pěla,
v lípě bzučí včeličky:
hoši berou hubičky.
U noh věrný pes jim seděl,
na tu krádež klidně hleděl,
na zloděje neštěkal –
V tom „haf!“, hochy polekal.
Domácí to přišla kočka,
k dívkám sedá, mhouříc očka,
a počítá pocely,
na ústa jež pršely.
Nedělní klid na dědině.
Hoši, krásné dívky v klíně
tisknou, vinou, líbají –
a pěnkavy zpívají.