Na vrcholech stromů
hnízdo staví pták,
by měl blíže k slunci,
blíže do oblak.
Jaký zpěv a jásot
z hnízda slyšeti,
když k ptáčatům paprsk
z rána doletí.
Když je všechny zlíbá
zora růžová,
když k nim padne první
krůpěj dešťová.
Leč ti štěbetové
hned se utiší,
když rozhoupá bouře
haluz ve výši.
Když blesk nad hlavou jim
lítá za bleskem,
když to hřmí a duní
v kraji nebeském.
Sotva bouře přejde,
mají písně zas,
kde jen jaký ptáček,
ladí z zpěvu hlas.
Ve hnízdečku stlaném
vonným loupením,
v jasném, vonném vzduchu
o jak blaze jim!