Na vrcholech stromů
hnízdo staví pták,
by měl blíže k slunci,
blíže do oblak.
Jaký zpěv a jásot
z hnízda slyšeti,
když k nim zlatý paprsk
s rána doletí.
Když je všechny zlíbá
zora růžová,
když k nim padne první
krůpěj dešťová.
Leč ti štěbetové
hned se utiší,
když rozhoupá bouře
haluz ve výši;
A blesk nad hlavou jim
kmitá za bleskem,
když to hřmí a duní
v kraji nebeském.
Sotva bouře stichne,
mají písně zas,
kde je jaký ptáček,
ladí k zpěvu hlas.
Ve hnízdečku stlaném
vonným lupením,
v čistém jarním vzduchu,
ó, jak blaze jim!