Na skalním tesu
viděl jsem orla
zobákem ostrým
rozdírat kořist:
ovečku bílou.
Krvavé kusy
do hnízda házel
mláďatům lačným –
pod skalou moře
tichounce pělo.
Bylo mi líto
ovečky bílé;
nepřišel nikdo,
aby ji vyrval
pařátům ostrým.
„Lide můj!“ náhle
zalkal jsem, vida
ovečku mírnou
hynouti v drápech
lačného dravce.