Hlava tu leží vedle hlavy
a všechny posmrtný spí sen
a jsou jich tady celé davy,
nad nimi míjí s nocí den.
Hlava tu vedle hlavy leží
bez sporu, hněvu, bez hádky,
ku zemi mateřské se něží,
jež tká jim zlaté pohádky.
Z nich žádná se víc neprobudí,
věčnosti spánek všechny jal:
má klid a věčný pokoj v hrudi,
kdo strádal, trpěl, miloval.