Nejprostší svoje roucho vem
a vejdi ke mně třeba bosa,
skráň bílou ozářenou snem
a oči třpytnější jak rosa,
ó, kdykoli chceš, vejdi za mnou do pokoje:
jsem sluha pokorný tvůj, panovnice moje!
Však lyry nezapomeň vzíti
a zlaď ji se srdcem mým na souzvuk;
i polního hrst dones kvítí:
jak drahé skvosty přijmu je z tvých ruk,
před tebou skloním se a padnu na kolena,
bohyně má a milenko má vyvolená!