Ve hloubi moře
leží prý na dně
koráby bílé
ze slonoviny
s hedbávím plachet
protkaných zlatem
a plné perel
a drahokamů.
Paluby věnčí
lilie vodní,
narcisy, růže,
a víly sličné
vzhlížejí vzhůru
vyčkávajíce,
až lodi vznese
k povrchu bouře.
Pak v zpěvu, smíchu
projíždějí se
bouřlivou plání
a nabízejí
tonoucím plavcům
ochrannou náruč,
rty ku líbání,
s perlami koráb.
Přejde-li bouře,
koráby zase
s poklady všemi
stonou až ke dnu:
po vlnách plovou
mrtvoly pouze,
rusalky dole
rukami lomí.
Tak chvíle tvůrčí
vynáší skvosty
myšlenek z hlubin
lidského nitra;
shasne-li: do vln
klesá zjev krásy,
zbudou snů trosky,
mrtvoly citů.