Mně na rov růží nedávejte,
uvadnou –
S úsměvem na mne vzpomínejte,
úsměvy vaše nezchladnou,
budou jak hvězdy svítit
mně až do věčnosti
a prozáří prach ještě
zetlelých mých kostí.
V dobrém-li na mne vzpomenete,
budu rád:
v vzpomínkách vzácná krása kvete,
v nich dech je rajských ze zahrad,
ožije, kdo byl mrtev,
znova vzpomínkami,
by dále radoval se,
trpěl, cítil s vámi.