Průzračná voda
klidného moře
vyvábila mne
v své nekonečné
modravé pláně.
Zatleskla vesla,
a už jsme jeli,
jak letí ptáče
na křídlech hbitých
do dálky siné.
Ve vzduchu jasném
míhal se racek
pátravě patře
kořisti lačen
do hloubi vodní.
Nad obzor šírý
v závratnou výši
pnulo se nebe:
velebná klenba
božího chrámu.
Před námi v skalách
v západním slunci
plá Miramare:
čarovný přízrak
půvabu, krásy.
Jak oltář zlatý
tyčí se vzhůru,
velekněz moře
prostřeno před ním
pěje mu hymny.