Lastury prázdné
na písku leží,
chodcova noha
na sta jich kruší:
maně se shýbám
a na památku
několik zdvihám,
abych je dones
sousedům našim.
Co asi řeknou?
Budou se smáti?
Či mrští jimi
ve hněvu o zem?
Však budou-li se
po perlách tázat,
odpovím klidně:
zmizely, nevím,
jak soucit, láska,
nejdražší perly,
z lidského srdce.
Sobectví vládne,
násilí, pýcha:
bylo by jinak
na světě tolik
bolestných útrap?
Byla by možná
otrocká pouta,
do kterých jímá
silnější národ
národy slabší? –
Bylo by třeba
potoků krve,
jež nadarmo jen
svlažují zemi
a sytí draka
odporu, hněvu,
krvavé pomsty
a nedůvěry
ku řádům světa
lidským i božským – ?
Co asi řeknou?
Budou se smáti! –